Jmenuje se Hana Pohořalá a synoda je pro ni příležitostí otevřít se nevěřícím, hledat správný jazyk, kterým jim lze předat realitu této cesty, naslouchat jejich otázkám a jejich pohledu. A k přítomnosti žen říká: Věřím, že talenty žen církev velmi obohacují a že je jich velmi zapotřebí.

Hana Pohořalá, zasvěcená laička z České republiky a členka Hnutí fokoláre, se v neděli 10. října zúčastnila mše svaté, kterou papež František sloužil na zahájení synody v celé univerzální církvi a v římské diecézi. Patřila mezi sedm laických delegátů jmenovaných Radou evropských biskupských konferencí CCEE, zatímco ve své národní církvi je členkou koordinačního týmu místní synody. Zaměstnankyně pražské arcidiecéze, dříve asistentka kardinála Miloslava Vlka, který byl předsedou evropských biskupů. Hana Pohořalá odpověděla na několik otázek:

Přípravný dokument synody trvá na vztazích, dialogu a možných společných iniciativách s věřícími jiných náboženství, s lidmi vzdálenými od víry, s občanskou společností atd... Jak lze tento dialog uskutečnit v České republice, která je známá jako převážně ateistická země?
Podle mého názoru to od nás bude vyžadovat velkou dávku invence a představivosti. Například mě zaujalo, co papež František řekl při mši, kterou zahajoval synodu, a sice že se po modlitbě Anděl Páně setká se skupinou lidí žijících na ulici. Jak dodal, mohl by se s nimi setkat díky lidem, kteří chodí poslouchat tyto lidi na ulici. Tito chudí lidé tedy dospěli do bodu, kdy mohou jít za papežem, protože jsou svým způsobem "připraveni" a papež s nimi může mluvit. Viděl jsem, že František nám tím dává příklad. Není tak běžné, abychom o farnosti přemýšleli jako o území lidí, kteří jsou nejen věřící, pokřtění, ti, kteří navštěvují mši svatou a kostel, ale také lidé, kteří zde žijí. Myslím, že můžeme využít našich osobních kontaktů s nevěřícími a hledat vhodný jazyk, kterým bychom jim mohli nějakým způsobem zprostředkovat realitu tohoto synodálního procesu a najít způsob, jak jim s velkou dávkou fantazie položit stejné otázky.

Podle mého názoru je však vždy důležité rozlišování, a proto znovu odkazuji na papeže, který komentuje evangelijní úryvek o setkání Ježíše s bohatým mladíkem. Jak papež vysvětluje, Ježíš se s ním nejprve setkává, pak mu naslouchá: jde tedy o hluboké naslouchání a nakonec mu pomáhá rozlišovat. V takovém případě mu pomůže pochopit, co má dělat, aby následoval Mistra. A dostáváme se k potřebě rozdělit bohatství, což neznamená pouze materiální statky, abychom měli skutečně svobodné srdce. I my bychom se měli snažit osvojit si tento Ježíšův postoj, přistupovat k těmto lidem a trávit s nimi čas, být s nimi, poznávat je, plně jim naslouchat a pak se možná spolu s nimi snažit rozpoznat, co říkají. Myslím, že čas a vážnost, které jim věnujeme, mohou pomoci více zapojit nevěřící, aby se cítili součástí rodiny, ať už farnosti nebo diecéze, i když se nehlásí k náboženské víře.

Jste součástí hnutí Fokoláre. Podle pravidel fokolarínek musí být předsedkyní vždy zasvěcená žena, která reprezentuje velkou náboženskou, kulturní, sociální a geografickou rozmanitost těch, kdo se hlásí k poselství bratrství, které zakladatelka Chiara Lubichová čerpala z evangelia. V čem podle vás spočívá role žen v synodální církvi?
Tato otázka není jednoduchá. První, co mě jako ženu napadá, je následovat vzor Marie, služebnice Boží, která není vidět, nemá žádnou roli, žádnou oficiální funkci, ale bez ní by se Ježíš nenarodil. Jde o to, abychom spojily naše dary, naše talenty, to, co vychází z toho, že jsme ženy, ať už laické nebo zasvěcené: aby to přineslo ovoce a přineslo to do církve, protože věřím, že je to velmi potřebné. Při zahájení synody jsem viděla mnoho žen, mezi nimiž byla i sestra Nathalie, zástupkyně tajemníka biskupské synody, která je velmi precizní a pracuje velmi dobře. To, že jsme ženy, musíme církvi přinést jako dar, ne proto, abychom si nárokovaly práva, ale abychom přemýšlely o tom, co mohu nabídnout já osobně. Věříme-li v církev jako v Ježíšovo mystické tělo, sloužíme mu v první linii. Všiml jsem si, že papež dosazuje ženy do mnoha odpovědných pozic: vidím v tom něco velmi obohacujícího v této vzájemné dynamice mezi muži a ženami. Věřím, že rozvoj mateřského aspektu může být pro církev velkým přínosem...".

Článek je překladem z vaticannews.va/it, celý rozhovor JOhany Bronkové je i v audioverzi v italštině.
Translated with www.DeepL.com/Translator