Naslouchání je první krok, ten ale požaduje otevřené srdce bez předsudků.
Komu dluží naše místní církev naslouchání?
Jak jsou přijímáni laici, zvláště mladí lidé a ženy?
Jak spolupracujeme se zasvěcenými lidmi?
Jaký prostor má hlas menšin, lidí opovrhovaných a vyloučených?
Dokážeme popsat předsudky a stereotypy, které nám brání v naslouchání?
Jak nasloucháme společenskému a kulturnímu prostředí, ve kterém žijeme?